8. První pokus
18. 9. 2007
„Hele, Kris vstala nějak brzo, ne?“ všimla si ráno Lily její urovnané postele.
„Ani ne,“ pípla Karina a tón jejího hlasu vyslal neklamný signál, že se něco divného děje.
„Co?
“ „Vůbec nepřišla,“ vyklepala ze sebe Karin nervózně.
„Počkej, to jako vážně?“ posadila se Lily k ní na postel.
„Kdys ji viděla naposled?“
„Včera po těch lektvarech. Jak jsi mi pomáhala odnýst její věci.“
„A to odcházela se Snapem… no nazdar.“
„Třeba se ještě objeví na snídani,“ zadoufala Karina, ale s těmi svěšenými rameny a očima rozšířenýma strachem nevypadala na to, že tomu věří.
„Každopádně, kdyby ne, začnem ji hledat. Je sobota, máme na to dost času,“ uklidnila ji Lily a vydaly se na snídani.
„Poslouchej, Lil… co kdyby ses zeptala kluků jestli ji neviděli. Mohla bejt někde s nima, nedávno mi říkala něco jako že se s nima zase dá dohromady.“
„Hele, a proč se jich nezeptáš ty?“
„Lilinko… prosím tě…“
„Jo ták, teď jsem Lilinka, jo? A co jsem byla minulej tejden, když jsem si dovolila říct ti něco o tobě a Remusovi?“
„Beztak za nima nechceš jít jenom proto, abyste se zase nechytli s Jamesem.“
„Kecáš. Nezáleží mi na něm.“
„A proč se tak červenáš když o něm mluvíme, co?“ rýpla si Karin.
Došly do Velké síně a rozhlížely se po volných místech a po Kristině. Jediné co ale upoutalo jejich pozornost byla Jamesova banda, a to ještě záměrně. Snažili se je upozornit, že jim drží místa u sebe. Holky se po sobě podívaly.
„No tak jo,“ pokrčila Lily rameny a nervózně si poupravila vlasy ve skřipci.
„Čau kluci,“ pozdravila, ohlédla se po Karině, ale ta ještě hledala konvici s mlékem, takže nedorazila zároveň s ní. Mrcha.
„Nazdárek, Lil…“ Ale ne, dnes žádný trapný vtipkování a dokonce mi ani neřekl příjmením?
„Kris s váma nepřišla?“ optal se rádoby konverzačním tónem Sirius. Lily přitom napadlo, že je snad vyklepaný ještě víc než ráno Karina.
„No, já se vás vlastně chtěla zeptat, jestli třeba nebyla včera s váma.“
Podívali se po sobě zaraženě.
„Já ji viděl naposled na lektvarech,“ ozval se James první.
„Chceš tim říct, že nepřišla na kolej?“ podíval se na ni, jako by tomu teprve teď uvěřil.
Lily nervózně klepala nehty o stůl. Kde je ta Karina když ji tu potřebuje?
„Vůbec se z lektvarů nevrátila, braly jsme jí s Karinou věci s sebou. A odcházela odtud se Snapem.“
„No jo, potkali jsme se na chodbě, když jsem byl s Judy,“ ozval se Sirius.
Lily zmizelo obočí až pod vlasy: „Ty chodíš s Judy?“
„No a?“ zavrčel. Trochu mu vadilo, že se nechal tak snadno vyprovokovat, to rande bylo neskutečně otravné. Judy byla milá, ale hloupoučká a Lily to dobře věděla.
„Ne, nic… vždyť mi po tom vlastně nic není.“ Snažila se to okamžitě vyžehlit, nechtěla se teď hádat s nikým z nich.
„A když jste se potkali, odešli pak spolu, nebo ne?“
Bylo by príma to na něj hodit. Viděla by že se ho nemá proč zastávat a ohrnovat nad náma… vlastně nad Jamesem nos. Ale co když se jí něco stalo… Nebo ho pak dohnala a zůstali přes noc někde spolu…? To ne, to by si nedovolila… to je moc ujetý i na ni…
Lily i kluci ho napjatě pozorovali a čekali co z něj vypadne dál.
„Vyjeli jsme po sobě. Nakrklo mě vidět ji jak se klidně courá s ním… Kris byla rychlejší, odzbrojila nás a řvala jako pominutá, ať se laskavě nepereme aspoň před ní. A pak odpochodovala. Sama.“
„Tak tebe nakrklo vidět ji se Snapíkem. A co ona, nemyslíš že ji nakrklo vidět tě s Lemonovou?“
Překvapeně se po autorovi té poznámky otočil. Od Remuse mu jaksi nesedělo, že by se míchal do srdečních záležitostí jiných lidí.
„Vypadala jako by nás tam čekala. Vůbec se netvářila překvapeně,“ uvědomil si až teď.
„To je divný.“
„Hele, kdo se ho pude zeptat?“ ošila se Lily.
Nikdo se k odpovědi neměl. Otočili se nenápadně k němu. Bylo na něm vidět, že je taky docela vykolejený, jeho oči neustále bloudily ke vchodu do Velké síně a k jejich skupince.
„Ten nic neví,“ s jistotou prohlásil Remus, „pozoruju ho co jsme přišli na snídani. Je stejně nervní jako ty.“
„Taky bych řekla,“ ozvalo se těsně vedle nich. Karina konečně dorazila a usadila se vedle Lily.
„To je ale divný. Proč by měl bejt nervózní jestli se pak už neviděli?“ namítl James.
„Něco spolu pekli.“ Karině se třásla ruka tak, že skoro nedokázala nabrat džem ze sklenice na nůž.
„Tak asi od ledna, co se s váma chytla kvůli tomu co jste mu tenkrát provedli. Vymejšleli spolu nějaký kouzlo, byla do toho naprosto zažraná, na nic jinýho nemyslela a včera to chtěli prvně zkusit. A jak znám jeho pověst, nebylo to nic bezpečnýho.“
Zvedli se jako jeden muž, Karina ještě s namazanou topinkou v ruce, a už je ani nenapadlo dohadovat se kdo za ním půjde.
U Zmijozelského stolu bylo teď už skoro prázdno. Severus zmateně zatěkal očima po Velké síni, ale zjistil že v podstatě není kam utéct. Aspoň tedy vstal a v kapse sevřel hůlku.
„Severusi, klídek…“ začala Lily, „posaď se, chcem se tě JENOM na něco zeptat. Nic víc. Je to důležitý, tak pro tentokrát na ty svý spory zapomeňte.“
Sjel je všechny pohledem, který naprosto jasně říkal že jim nevěří ani pozdrav.
„Na čem jste dělali s Kristinou?“
Zatvářil se nepřístupně.
„Kdyby chtěla, řekla by vám to, ne?“
„Jo. Problém je v tom, že nám to říct nemůže. Od včerejška nebyla na koleji. A naposled jste šli spolu zkoušet ten svůj experiment. Takže?“ zabodl do něj Sirius výhrůžný pohled.
Vypadalo to, že se má co držet aby mu neskočil po krku. Snape viditelně znejistěl.
„Ona to určitě šla zkoušet sama… víš jak byla včera naštvaná. Chtěli jsme to nejdřív zkusit spolu, jistit jeden druhýho aby tam nikdo z nás nezůstal…“
„KDE?“ zaznělo téměř unisono šest hlasů.
„V obrazu,“ zašeptal nezvučně a upíral na ně vyděšený pohled. Jestli tam zůstala, máme mizivou šanci ji najít…
„Ve kterým?“ vzpamatovala se první Karina. Uvědomila si, že něco takového před ní Kris jednou prohodila.
Moct se jednou projít jedním z tvých namalovaných snů , popovídala bych si s tím vlkodlakem, říkala tehdy. A co bys mu řekla? Že se ti moc líbí…
Bezmocně pokrčil rameny a zavrtěl hlavou.
„Včera jsme ho chtěli vybrat. Aby byl bezpečnej, neměly na něm bejt žádný divoký zvířata, žádný trollové nebo… moment, říkala, že by si nejradši našla takovej, kde by se mohla natáhnout na slunce a celej den spát… to je ono!“
Podívali se po sobě. Tím by se značně zúžil výběr. Jenomže kde se na škole vyskytuje něco takového? Na starých malbách co visí po chodbách určitě ne.
„Prýtová má v kabinetě něco takovýho. Pole, louky, kytky a tak,“ vzpomněl si Petr. Jeho i Kris spojoval zájem o bylinky a u profesorky bylinkářství bývali častými hosty.
„Péťo, jestli tohle vyjde, seš génius!“ plácl ho James po rameni. Na Snapeovy zásluhy záměrně pozapomněl. Vyhrnuli se z Velké síně jako povodeň, i se Snapem.
„Počkejte, to vážně chcete u ní zaklepat a zeptat se jestli nemá na obraze něco navíc?“ neudržel se Snape, když už stáli před jejím kabinetem.
„Houbeles. Zaklepu u ní já a řeknu jí že uteklo několik mnohonožníků,“ napadlo Lily. Dřív než se k tomu ale dostala, profesorka Prýtová otevřela dveře a kamsi odkvačila, aniž by si jejich skupinky všimla.
Podívali se po sobě. Teď nebo nikdy, řekli si. A v tom okamžiku se stalo něco jako zázrak. Dveře kabinetu se totiž otevřely znova – a vypustily ven Kristinu.
Kris…“ vydechl s ulehčením Sirius.
Vrhli se k ní s Jamesem oba najednou, každý ji chytil za jednu ruku a přitáhli ji do hloučku.
„Co tě to napadlo za šílenost!“
„Tys tam byla celou noc?“
„Měli jsme o tebe hroznej strach.“
Všichni mluvili jeden přes druhého, rozuměla jim tak každé třetí slovo, ale viděla na všech že byli pěkně vyděšení.
„Nezlobte se, nadělala jsem vám starosti, co… Byla jsem přetažená a usnula jsem tam jako špalek. Ale spalo se tam líp než na opravdový louce,“ zasmála se. Pak si uvědomila, že mezi jejími nebelvírskými přáteli je někdo navíc a tiše stojí stranou.
„Severusi?“ oslovila ho s výrazem nejvyššího překvapení. Nikdy by ji nenapadlo že by se mohl nacházet v okruhu deseti metrů od Jamese a Siriuse, aniž by to způsobilo problémy.
Nastalo hrobové ticho. Jako by si teprve teď uvědomili jeho přítomnost…
„Tys to šla zkusit beze mě.“
Krucinál… vzalo ho to dost. Ani nevím jestli víc to že jsem se ztratila nebo že jsem ho z tý premiéry vynechala.
„Jo, Seve, šla jsem si to zkusit sama. Včera jste mě děsně vytočili, vy dva,“ vyčítavě se podívala na něj a na Siriuse.
„Už jsem se nechtěla za tebou vracet, ale stejně jsem to chtěla zkusit. A vyšlo to, přišli jsme na to!“
„No, to vidim!“ Už se nedokázal držet zpátky, objal ji a jeho oči se smály. Bylo mu jedno, jestli se v příštím okamžiku bude muset potýkat se Siriusem a Jamesem, kteří už zase svírali své hůlky s nenávistným výrazem v očích, úleva a radost v něm pro tu chvíli převážily nad všemi ostatními pocity.
„Kristi… nemělas tam chodit sama. Nikdy bych si neodpustil kdybys tam zůstala.“
Trochu se od něj odtáhla, aby na něj viděla.
„Máš naprostou pravdu. Už žádnej náš vynález nebudu zkoušet bez tebe. Slibuju!“
„To bych ti ani nedoporučoval. Pojď ke mně, ségra,“ převzal si ji opět James, když předtím on i Sirius nedobrovolně předali své hůlky Removi, a po něm se hlásili o své i ostatní.
Kris šla z náruče do náruče a pro tentokrát museli snést, že Snape má zásluhu na jejím nalezení, že stojí vedle nich a že ji objímal stejně jako oni.
Cestou do Nebelvíru vyprávěla, jak v tom obrazu usnula na louce plné květin a ráno ke svému zděšení zjistila, že Prýtová přišla do kabinetu časněji než obvykle a už nemohla odejít. Oni jí zase líčili, jak přišli na to kde celou noc byla a jak se chtěli k Prýtové vloupat.
Když se cesty bandy nebelvírských a jednoho zmijozelského rozdělily, ujistila je, že je doběhne a zavolala na Severuse. Zastavil se a počkal na ni.
„Promiň mi to, prosím tě… Byla jsem děsně naštvaná a chtěla jsem… to je asi fuk, co. Kdy to zopakujem spolu?“
Neznatelně se usmál.
„Co nejdřív, chci to taky zkusit. Poslouchej, Kris… ty jim to řekneš? Jak se dostanou do obrazů?“
To, že se to takhle neplánovaně dozvěděli, ho zaskočilo. A navíc to co se stalo při a po snídani bylo pro něj něco jako zázrak, na chvíli byl schopný snést vedle sebe ty nafoukané nebelvírské frajírky a dokonce i oni tolerovali jeho. Na chvíli byl členem týmu. A všechny ty nezvyklé okolnosti a pocity způsobily, že si už nebyl jistý vůbec ničím, dokonce ani Kristinou a svou představou o jejím charakteru.
„Šílíš, ne? Ani mě nehne. Dost na tom, že vědí že to jde.“
Napětí v něm jako zázrakem povolilo. S ulehčením se rozesmál.
„Moje řeč. Jsi zvláštní, jako bys k nim ani nepatřila…“ Vzal ji za obě ruce.
Zajímavý, že jsem ho viděla smát se jenom když je se mnou sám… to se chová úplně normálně, skoro jako naši kluci. Jé, já jim slíbila že je doběhnu a zatím tu s ním tvrdnu na chodbě.
„Tak se na to někdy brzy domluvíme, jo? Teď už musim.“
„Měj se.“
„Tak čau!“
* * *
Pokud svůj pokus s obrazem zopakovali, rozhodně už to dokázali udržet v tajnosti. Přehouply se poslední dva týdny školního roku, Kristina se znova bavila s Jamesem i ostatními, ale nikoho nenechala na pochybách, že o svoje a Severusovo tajemství se dělit nehodlá, ať se to z ní snažili vymámit jakkoliv.
Den odjezdu na letní prázdniny přikvačil dříve, než by si někteří studenti přáli.
Kristina seděla na schodech před hlavním vchodem a Sirius o schůdek níž. Byli venku mezi prvními, většina ostatních studentů se ještě vláčela s kufry po hradních chodbách.
„Tobě se domů moc nechce, viď?“ promluvila po chvíli.
Sirius se na ni podíval překvapeně. Ano, byli jedni z mála lidí, které představa prázdnin neuváděla do stavu přechodného pominutí mysli.
„Dyť vám dvěma taky ne.“
„To je to tak moc vidět?“ prohodila.
V jejím hlase zaznívala úzkost, měla pocit že je svázaná a naprosto bezmocná. Zachytil něco z jejích pocitů v pohledu, kterým se zadívala na svou sestru, když přicházela v hloučku vzrušeně repetících spolužaček.
Zoufalým pohybem si zajela prsty do vlasů a sklonila hlavu.
„Bože… nejradši bych se na ty dva měsíce nechala uspat. Kdybychom aspoň nebydlely v tom zatraceným Londýně. Chci zpátky do Godrikova dolu, zpátky k Jamesovi…“ Hlas se jí začínal trochu třást.
Otočil se k ní a vyprostil jednu její ruku z rozlítaných vlasů. Pevně ji stiskl.
„Kristi… ať už se bojíš čehokoliv, v září jsme zase tady a spolu. A můžem spolu strávit víc času než letos, to ti slibuju. Chceš?“
Vlastně jí chtěl navrhnout, jestli by s ním chtěla chodit, ale nějak mu to nešlo přes jazyk. Na otcovy výhrůžky že ho příští rok přehlásí do Kruvalu v tu chvíli úplně zapomněl.
„Mluvíš jako náš táta, když si s mámou dělaj rodinný novoroční předsevzetí,“ pousmála se koutkem úst. Zoufalství z jejích očí zmizelo.
„Myslim to vážně. A začnem hned teď, co říkáš?“
„Jo, uděláme jim trochu vzrůšo, ať maj o čem drbat celý prázdniny,“ zdálo se že zachytila jeho myšlenku a rozhodla se hodit své starosti za hlavu.
Když se pak Sirius objevil ve dveřích jejich kupé, nemusel říct ani slovo. Kývla ostatním holkám na pozdrav s tím, že se uvidí až na nádraží a odešli spolu.
A skutečně je až do Londýna nikdo neviděl.
________________________________________
Jsem si vědoma toho, jak nepravděpodobně vypadá spolupráce Snapa s Poberty. Ale jednou, alespoň jednou jsem ho chtěla nechat zkusit, jaké je pracovat v týmu, někam patřit, vycházet s dosavadními nepřáteli po dobrém…
Mám proto minimálně jeden dobrý důvod.
„Ani ne,“ pípla Karina a tón jejího hlasu vyslal neklamný signál, že se něco divného děje.
„Co?
“ „Vůbec nepřišla,“ vyklepala ze sebe Karin nervózně.
„Počkej, to jako vážně?“ posadila se Lily k ní na postel.
„Kdys ji viděla naposled?“
„Včera po těch lektvarech. Jak jsi mi pomáhala odnýst její věci.“
„A to odcházela se Snapem… no nazdar.“
„Třeba se ještě objeví na snídani,“ zadoufala Karina, ale s těmi svěšenými rameny a očima rozšířenýma strachem nevypadala na to, že tomu věří.
„Každopádně, kdyby ne, začnem ji hledat. Je sobota, máme na to dost času,“ uklidnila ji Lily a vydaly se na snídani.
„Poslouchej, Lil… co kdyby ses zeptala kluků jestli ji neviděli. Mohla bejt někde s nima, nedávno mi říkala něco jako že se s nima zase dá dohromady.“
„Hele, a proč se jich nezeptáš ty?“
„Lilinko… prosím tě…“
„Jo ták, teď jsem Lilinka, jo? A co jsem byla minulej tejden, když jsem si dovolila říct ti něco o tobě a Remusovi?“
„Beztak za nima nechceš jít jenom proto, abyste se zase nechytli s Jamesem.“
„Kecáš. Nezáleží mi na něm.“
„A proč se tak červenáš když o něm mluvíme, co?“ rýpla si Karin.
Došly do Velké síně a rozhlížely se po volných místech a po Kristině. Jediné co ale upoutalo jejich pozornost byla Jamesova banda, a to ještě záměrně. Snažili se je upozornit, že jim drží místa u sebe. Holky se po sobě podívaly.
„No tak jo,“ pokrčila Lily rameny a nervózně si poupravila vlasy ve skřipci.
„Čau kluci,“ pozdravila, ohlédla se po Karině, ale ta ještě hledala konvici s mlékem, takže nedorazila zároveň s ní. Mrcha.
„Nazdárek, Lil…“ Ale ne, dnes žádný trapný vtipkování a dokonce mi ani neřekl příjmením?
„Kris s váma nepřišla?“ optal se rádoby konverzačním tónem Sirius. Lily přitom napadlo, že je snad vyklepaný ještě víc než ráno Karina.
„No, já se vás vlastně chtěla zeptat, jestli třeba nebyla včera s váma.“
Podívali se po sobě zaraženě.
„Já ji viděl naposled na lektvarech,“ ozval se James první.
„Chceš tim říct, že nepřišla na kolej?“ podíval se na ni, jako by tomu teprve teď uvěřil.
Lily nervózně klepala nehty o stůl. Kde je ta Karina když ji tu potřebuje?
„Vůbec se z lektvarů nevrátila, braly jsme jí s Karinou věci s sebou. A odcházela odtud se Snapem.“
„No jo, potkali jsme se na chodbě, když jsem byl s Judy,“ ozval se Sirius.
Lily zmizelo obočí až pod vlasy: „Ty chodíš s Judy?“
„No a?“ zavrčel. Trochu mu vadilo, že se nechal tak snadno vyprovokovat, to rande bylo neskutečně otravné. Judy byla milá, ale hloupoučká a Lily to dobře věděla.
„Ne, nic… vždyť mi po tom vlastně nic není.“ Snažila se to okamžitě vyžehlit, nechtěla se teď hádat s nikým z nich.
„A když jste se potkali, odešli pak spolu, nebo ne?“
Bylo by príma to na něj hodit. Viděla by že se ho nemá proč zastávat a ohrnovat nad náma… vlastně nad Jamesem nos. Ale co když se jí něco stalo… Nebo ho pak dohnala a zůstali přes noc někde spolu…? To ne, to by si nedovolila… to je moc ujetý i na ni…
Lily i kluci ho napjatě pozorovali a čekali co z něj vypadne dál.
„Vyjeli jsme po sobě. Nakrklo mě vidět ji jak se klidně courá s ním… Kris byla rychlejší, odzbrojila nás a řvala jako pominutá, ať se laskavě nepereme aspoň před ní. A pak odpochodovala. Sama.“
„Tak tebe nakrklo vidět ji se Snapíkem. A co ona, nemyslíš že ji nakrklo vidět tě s Lemonovou?“
Překvapeně se po autorovi té poznámky otočil. Od Remuse mu jaksi nesedělo, že by se míchal do srdečních záležitostí jiných lidí.
„Vypadala jako by nás tam čekala. Vůbec se netvářila překvapeně,“ uvědomil si až teď.
„To je divný.“
„Hele, kdo se ho pude zeptat?“ ošila se Lily.
Nikdo se k odpovědi neměl. Otočili se nenápadně k němu. Bylo na něm vidět, že je taky docela vykolejený, jeho oči neustále bloudily ke vchodu do Velké síně a k jejich skupince.
„Ten nic neví,“ s jistotou prohlásil Remus, „pozoruju ho co jsme přišli na snídani. Je stejně nervní jako ty.“
„Taky bych řekla,“ ozvalo se těsně vedle nich. Karina konečně dorazila a usadila se vedle Lily.
„To je ale divný. Proč by měl bejt nervózní jestli se pak už neviděli?“ namítl James.
„Něco spolu pekli.“ Karině se třásla ruka tak, že skoro nedokázala nabrat džem ze sklenice na nůž.
„Tak asi od ledna, co se s váma chytla kvůli tomu co jste mu tenkrát provedli. Vymejšleli spolu nějaký kouzlo, byla do toho naprosto zažraná, na nic jinýho nemyslela a včera to chtěli prvně zkusit. A jak znám jeho pověst, nebylo to nic bezpečnýho.“
Zvedli se jako jeden muž, Karina ještě s namazanou topinkou v ruce, a už je ani nenapadlo dohadovat se kdo za ním půjde.
U Zmijozelského stolu bylo teď už skoro prázdno. Severus zmateně zatěkal očima po Velké síni, ale zjistil že v podstatě není kam utéct. Aspoň tedy vstal a v kapse sevřel hůlku.
„Severusi, klídek…“ začala Lily, „posaď se, chcem se tě JENOM na něco zeptat. Nic víc. Je to důležitý, tak pro tentokrát na ty svý spory zapomeňte.“
Sjel je všechny pohledem, který naprosto jasně říkal že jim nevěří ani pozdrav.
„Na čem jste dělali s Kristinou?“
Zatvářil se nepřístupně.
„Kdyby chtěla, řekla by vám to, ne?“
„Jo. Problém je v tom, že nám to říct nemůže. Od včerejška nebyla na koleji. A naposled jste šli spolu zkoušet ten svůj experiment. Takže?“ zabodl do něj Sirius výhrůžný pohled.
Vypadalo to, že se má co držet aby mu neskočil po krku. Snape viditelně znejistěl.
„Ona to určitě šla zkoušet sama… víš jak byla včera naštvaná. Chtěli jsme to nejdřív zkusit spolu, jistit jeden druhýho aby tam nikdo z nás nezůstal…“
„KDE?“ zaznělo téměř unisono šest hlasů.
„V obrazu,“ zašeptal nezvučně a upíral na ně vyděšený pohled. Jestli tam zůstala, máme mizivou šanci ji najít…
„Ve kterým?“ vzpamatovala se první Karina. Uvědomila si, že něco takového před ní Kris jednou prohodila.
Moct se jednou projít jedním z tvých namalovaných snů , popovídala bych si s tím vlkodlakem, říkala tehdy. A co bys mu řekla? Že se ti moc líbí…
Bezmocně pokrčil rameny a zavrtěl hlavou.
„Včera jsme ho chtěli vybrat. Aby byl bezpečnej, neměly na něm bejt žádný divoký zvířata, žádný trollové nebo… moment, říkala, že by si nejradši našla takovej, kde by se mohla natáhnout na slunce a celej den spát… to je ono!“
Podívali se po sobě. Tím by se značně zúžil výběr. Jenomže kde se na škole vyskytuje něco takového? Na starých malbách co visí po chodbách určitě ne.
„Prýtová má v kabinetě něco takovýho. Pole, louky, kytky a tak,“ vzpomněl si Petr. Jeho i Kris spojoval zájem o bylinky a u profesorky bylinkářství bývali častými hosty.
„Péťo, jestli tohle vyjde, seš génius!“ plácl ho James po rameni. Na Snapeovy zásluhy záměrně pozapomněl. Vyhrnuli se z Velké síně jako povodeň, i se Snapem.
„Počkejte, to vážně chcete u ní zaklepat a zeptat se jestli nemá na obraze něco navíc?“ neudržel se Snape, když už stáli před jejím kabinetem.
„Houbeles. Zaklepu u ní já a řeknu jí že uteklo několik mnohonožníků,“ napadlo Lily. Dřív než se k tomu ale dostala, profesorka Prýtová otevřela dveře a kamsi odkvačila, aniž by si jejich skupinky všimla.
Podívali se po sobě. Teď nebo nikdy, řekli si. A v tom okamžiku se stalo něco jako zázrak. Dveře kabinetu se totiž otevřely znova – a vypustily ven Kristinu.
Kris…“ vydechl s ulehčením Sirius.
Vrhli se k ní s Jamesem oba najednou, každý ji chytil za jednu ruku a přitáhli ji do hloučku.
„Co tě to napadlo za šílenost!“
„Tys tam byla celou noc?“
„Měli jsme o tebe hroznej strach.“
Všichni mluvili jeden přes druhého, rozuměla jim tak každé třetí slovo, ale viděla na všech že byli pěkně vyděšení.
„Nezlobte se, nadělala jsem vám starosti, co… Byla jsem přetažená a usnula jsem tam jako špalek. Ale spalo se tam líp než na opravdový louce,“ zasmála se. Pak si uvědomila, že mezi jejími nebelvírskými přáteli je někdo navíc a tiše stojí stranou.
„Severusi?“ oslovila ho s výrazem nejvyššího překvapení. Nikdy by ji nenapadlo že by se mohl nacházet v okruhu deseti metrů od Jamese a Siriuse, aniž by to způsobilo problémy.
Nastalo hrobové ticho. Jako by si teprve teď uvědomili jeho přítomnost…
„Tys to šla zkusit beze mě.“
Krucinál… vzalo ho to dost. Ani nevím jestli víc to že jsem se ztratila nebo že jsem ho z tý premiéry vynechala.
„Jo, Seve, šla jsem si to zkusit sama. Včera jste mě děsně vytočili, vy dva,“ vyčítavě se podívala na něj a na Siriuse.
„Už jsem se nechtěla za tebou vracet, ale stejně jsem to chtěla zkusit. A vyšlo to, přišli jsme na to!“
„No, to vidim!“ Už se nedokázal držet zpátky, objal ji a jeho oči se smály. Bylo mu jedno, jestli se v příštím okamžiku bude muset potýkat se Siriusem a Jamesem, kteří už zase svírali své hůlky s nenávistným výrazem v očích, úleva a radost v něm pro tu chvíli převážily nad všemi ostatními pocity.
„Kristi… nemělas tam chodit sama. Nikdy bych si neodpustil kdybys tam zůstala.“
Trochu se od něj odtáhla, aby na něj viděla.
„Máš naprostou pravdu. Už žádnej náš vynález nebudu zkoušet bez tebe. Slibuju!“
„To bych ti ani nedoporučoval. Pojď ke mně, ségra,“ převzal si ji opět James, když předtím on i Sirius nedobrovolně předali své hůlky Removi, a po něm se hlásili o své i ostatní.
Kris šla z náruče do náruče a pro tentokrát museli snést, že Snape má zásluhu na jejím nalezení, že stojí vedle nich a že ji objímal stejně jako oni.
Cestou do Nebelvíru vyprávěla, jak v tom obrazu usnula na louce plné květin a ráno ke svému zděšení zjistila, že Prýtová přišla do kabinetu časněji než obvykle a už nemohla odejít. Oni jí zase líčili, jak přišli na to kde celou noc byla a jak se chtěli k Prýtové vloupat.
Když se cesty bandy nebelvírských a jednoho zmijozelského rozdělily, ujistila je, že je doběhne a zavolala na Severuse. Zastavil se a počkal na ni.
„Promiň mi to, prosím tě… Byla jsem děsně naštvaná a chtěla jsem… to je asi fuk, co. Kdy to zopakujem spolu?“
Neznatelně se usmál.
„Co nejdřív, chci to taky zkusit. Poslouchej, Kris… ty jim to řekneš? Jak se dostanou do obrazů?“
To, že se to takhle neplánovaně dozvěděli, ho zaskočilo. A navíc to co se stalo při a po snídani bylo pro něj něco jako zázrak, na chvíli byl schopný snést vedle sebe ty nafoukané nebelvírské frajírky a dokonce i oni tolerovali jeho. Na chvíli byl členem týmu. A všechny ty nezvyklé okolnosti a pocity způsobily, že si už nebyl jistý vůbec ničím, dokonce ani Kristinou a svou představou o jejím charakteru.
„Šílíš, ne? Ani mě nehne. Dost na tom, že vědí že to jde.“
Napětí v něm jako zázrakem povolilo. S ulehčením se rozesmál.
„Moje řeč. Jsi zvláštní, jako bys k nim ani nepatřila…“ Vzal ji za obě ruce.
Zajímavý, že jsem ho viděla smát se jenom když je se mnou sám… to se chová úplně normálně, skoro jako naši kluci. Jé, já jim slíbila že je doběhnu a zatím tu s ním tvrdnu na chodbě.
„Tak se na to někdy brzy domluvíme, jo? Teď už musim.“
„Měj se.“
„Tak čau!“
Pokud svůj pokus s obrazem zopakovali, rozhodně už to dokázali udržet v tajnosti. Přehouply se poslední dva týdny školního roku, Kristina se znova bavila s Jamesem i ostatními, ale nikoho nenechala na pochybách, že o svoje a Severusovo tajemství se dělit nehodlá, ať se to z ní snažili vymámit jakkoliv.
Den odjezdu na letní prázdniny přikvačil dříve, než by si někteří studenti přáli.
Kristina seděla na schodech před hlavním vchodem a Sirius o schůdek níž. Byli venku mezi prvními, většina ostatních studentů se ještě vláčela s kufry po hradních chodbách.
„Tobě se domů moc nechce, viď?“ promluvila po chvíli.
Sirius se na ni podíval překvapeně. Ano, byli jedni z mála lidí, které představa prázdnin neuváděla do stavu přechodného pominutí mysli.
„Dyť vám dvěma taky ne.“
„To je to tak moc vidět?“ prohodila.
V jejím hlase zaznívala úzkost, měla pocit že je svázaná a naprosto bezmocná. Zachytil něco z jejích pocitů v pohledu, kterým se zadívala na svou sestru, když přicházela v hloučku vzrušeně repetících spolužaček.
Zoufalým pohybem si zajela prsty do vlasů a sklonila hlavu.
„Bože… nejradši bych se na ty dva měsíce nechala uspat. Kdybychom aspoň nebydlely v tom zatraceným Londýně. Chci zpátky do Godrikova dolu, zpátky k Jamesovi…“ Hlas se jí začínal trochu třást.
Otočil se k ní a vyprostil jednu její ruku z rozlítaných vlasů. Pevně ji stiskl.
„Kristi… ať už se bojíš čehokoliv, v září jsme zase tady a spolu. A můžem spolu strávit víc času než letos, to ti slibuju. Chceš?“
Vlastně jí chtěl navrhnout, jestli by s ním chtěla chodit, ale nějak mu to nešlo přes jazyk. Na otcovy výhrůžky že ho příští rok přehlásí do Kruvalu v tu chvíli úplně zapomněl.
„Mluvíš jako náš táta, když si s mámou dělaj rodinný novoroční předsevzetí,“ pousmála se koutkem úst. Zoufalství z jejích očí zmizelo.
„Myslim to vážně. A začnem hned teď, co říkáš?“
„Jo, uděláme jim trochu vzrůšo, ať maj o čem drbat celý prázdniny,“ zdálo se že zachytila jeho myšlenku a rozhodla se hodit své starosti za hlavu.
Když se pak Sirius objevil ve dveřích jejich kupé, nemusel říct ani slovo. Kývla ostatním holkám na pozdrav s tím, že se uvidí až na nádraží a odešli spolu.
A skutečně je až do Londýna nikdo neviděl.
Jsem si vědoma toho, jak nepravděpodobně vypadá spolupráce Snapa s Poberty. Ale jednou, alespoň jednou jsem ho chtěla nechat zkusit, jaké je pracovat v týmu, někam patřit, vycházet s dosavadními nepřáteli po dobrém…
Mám proto minimálně jeden dobrý důvod.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář