3. Den poté
„Bóže, já mám takovej hlad!“ zakňourala Karin.
„Teď bys sendvičem nepohrdla, co?“ zašklebila se Kristina, „to já jsem si dala hned po cestě.“
„Dej mi pokoj.“
„Mám pravdu. Stejně seš na mě naštvaná hlavně proto co vim. Líbí se ti!“
„A to jako kdo?“ Karina se výhrůžně vztyčila nad sestrou.
„Remus!“ zaznělo vítězně na celou společenku.
„Ty jedna hnusná obludo!“ ohnala se Karina a Kris uhnula tak rychle, že se skutálela z pohovky.
„Potvoro z moře vytažená!“
„Slizká nechutná příšero!“………………
„Kris, hele… nepřipadá ti na něm něco divný?“ přestala vymýšlet nadávky a pátravě se na sestru zahleděla.
„Tady je na každým něco divný,“ pokrčila Kris rameny, „cos myslela?“
„Vlastně nevim přesně...“
„Ale to ti nebránilo za nim včera přijít, co? Ty se nám pěkně spouštíš. A přitom ti máma určitě taky dávala školení.“
„Simtě jaký školení?“ Hodily po sobě dva udivené pohledy.
„Ale žádný.“
„Chmm. A stejně jsem šla za Jamesem. Jenže tam nebyl, přišli s Petrem až pozdějc. A Remus… to je jedno. Ale tohleto už mi nikdy nedělej!“ vypálila najednou naštvaně, „víš, jak mi bylo? Holky spaly, těch nemělo cenu se na tebe ptát, a tak mě nic lepšího nenapadlo než zajít Jimmyho poprosit aby se po tobě podíval.“
Kris si dovedla živě představit, kolik přemáhání ji to muselo stát. Byly sice dvojčata, ale těžko byste hledali větší protiklady. Kristině nedělalo sebemenší problém za někým jít a oslovit ho, i když ho viděla třeba poprvé v životě. Bavila se s kluky i s děvčaty bez rozdílu. Naproti tomu Karina se lidí dost bála. James byl výjimka, jejich rodiny se znaly odedávna a jejich rodiče i oni se navštěvovali tak často, že ho obě braly jako bratra.
„Ještě že ho tu máme, viď“ usmála se Kristina na sestru, pořád viditelně namíchnutou. Ta však nereagovala.
„No tak jo… Příště nechám vzkaz, stačí?“
Seděla pak už tiše, se zavřenýma očima, zaposlouchaná do ticha kolem nich. Teď ho rušilo jen šustění tužky po papíře. Věděla, že Karina kreslí svůj dnešní sen, a že jí přitom nesmí koukat přes rameno, ale byla strašně zvědavá. Aby se zaměstnala, než jí Karin bude ochotná obrázek ukázat, probírala se událostmi včerejšího večera.
To Sirius jí nešel z hlavy... Byl Black a měla by se mu podle slov své matky vyhýbat jako čert kříži, ale už od prvního dne neustále přitahoval její pozornost. Všimla si ho vlastně díky Jamesovi, upozornil je na něj na nádraží. Zmínil se tehdy, že se s ním už jednou setkal na Příčné a že jeho matka je naprosto příšerná megera.
K vlaku přišel sám, bez rodičů, a James měl z nějakého záhadného důvodu potřebu se ho ujmout. Prostě přišel za ním, pomohl mu na vozík hodit kufr, skoro těžší než byl sám, a už spolu dojeli až do Bradavic.
Kristina by šla ráda s nimi, ale z ohleduplnosti ke své plaché sestřičce zabrala prázdné kupé a celou cestu úspěšně předstíraly, že se zasekly dveře. A včera jí ho poslal do cesty nejspíš nějaký dobrý duch. Kdoví co by si na ni Filch vymyslel, kdyby ji tam načapal.
Dej tam pozor na sebe a zvlášť na Karin, bude tam spousta kluků a vy jste moc krásný holky. Držte se od nich stranou, extra pozor si dejte na ty čistokrevný aristokratický zmetky. Ty ti akorát tak dokážou zkazit život a pak tě opustí, protože pro jejich rodinu nebudeš dost dobrá. Věř mi, s tím mám bohatý zkušenosti.
Co asi máma myslela těma zkušenostma? Mluvila z ní opravdu zkušenost nebo to víno, co měla ve sklenici?
Karina už dávno tušila, že jejich táta asi není doopravdy jejich, vztahovalo se to snad k tomu?
Siriova rodina jsou samí čistokrevní čarodějové, je o nich známo, že si na tom až přehnaně zakládají. A je fakt, že mu trvalo, než se zbavil některých zažitých panských manýrů. Taky mu to dala pořádně sežrat, když se hned druhý den navážel do Vanessy, která s nimi bydlela na pokoji. Ale teď… včera… zavrtěla se na křesle a přitulila se k opěradlu, jako by se znova tiskla k jeho rameni.
„Kris? Na co myslíš?“ Karina má blok položený na klíně a pozoruje ji, potvora. Kristina otevřela oči.
„Víš co? Já si vždycky myslela že Sirius je jenom takovej nafoukanej ksindlík.“
„No? A teď si to nemyslíš?“
Pomalu zavrtěla hlavou, pohled upřený do prázdna.
„Kristi, co se včera stalo?“ Kristina si dlouze povzdychla.
„Přesně to, co se podle mámy vůbec stát nemělo. Když mě Sirius strhnul k sobě do tý chodby, byla tam tma. Úplná, neprůhledná tma. A on poznal že se bojim. Jak ho znám, čekala bych že se mi bude smát nebo mě něčim vystraší nebo tak něco, ale nic takovýho neudělal. Držel mě a hladil tak dlouho, až mě to skoro přešlo. To jsem ještě nevěděla kdo to je, až když pak rozsvítil. Bylo to tak strašně krásný, a i když jsem pak zjistila s kým tam jsem, ani mi to nepřišlo nějak špatný nebo divný.“
Chtěla jí ještě říct o těch nečekaných emocích které u něj vycítila když se ho nechtěně dotkla tou poznámkou o Hulácích, ale nakonec si to nechala pro sebe.
„Já měla včera stejnej pocit, když jsem byla nahoře s Remusem,“ promluvila po chvíli tiše Karina.
„Ne že bysme se zrovna objímali,“ uchichtla se ironicky, když zachyila pohled své sestry, „ale já byla hrozně vyklepaná a on se mě snažil uklidnit než se James vrátí. Držel mě za ruku, povídali jsme si… a když kluci přišli, měla jsem už pocit jako bych ho znala odjakživa.“
„A přesto si teď myslíš že je na něm něco divnýho?“ vrátila se Kristina k tomu o čem mluvila předtím.
„To až potom, co se mi zdál ten divnej sen.“
Kristina se podívala na kresbu, která teď ležela na stole. Mezi obrovitými kmeny stromů se ztrácel prchající vlk a korunami prosvítal měsíc v úplňku. Partie v horním levém rohu byla prázdná.
„A tady?“ dotkla se prstem bílého místa na papíře.
„To až potom. Aby to nikdo neviděl.“ Rychle zavřela blok, protože shora se začal ozývat nějaký hluk.
„Jdu to uklidit, bude už asi čas na snídani,“ zvedla se Karin.
„Počkám tady,“ odvětila Kris a znova zavřela oči.
Za chvíli se začnou do klubovny trousit první ranní ptáčata a pak zase zaplaví klubovnu, Velkou síň i chodby spousta lidí a nebude úniku před rámusem a otravnými otázkami. Ale teď může být ještě chvíli sama…
Komentáře
Přehled komentářů
brzo přijdeme. Není třeba hned odkrývat karty - a to ony vědí. Vlastně to už řekla ta žena z jiného času - že viděla do budoucnosti. Holky do chlapeckých pokojů mohou, je to dokonce v jednou dílu HP, jen si nevzpomenu ve kterém.
Lily se objeví, bez ní by to nebylo ono, je důležitou postavou pro budoucnost.
Hmmm
(Kat, 1. 10. 2007 23:11)kdepak se asi schovává Lily? Zajímavé tajemství dvojčat. Copak asi schovavají. Jen jsem netušila, že dívky mohou do ložnice kluků. Maličkost a já jse šťoural. Něvšímej si toho. Jsem zvědava na další vývoj, ale to až zítra.
Na to tajemství
(Psí Hvězda, 8. 10. 2007 9:24)