Jdi na obsah Jdi na menu
 


15. Jen konec jednoho ročníku

7. 11. 2007


Shrnutí:
 

Chystá se malý rozlúčkový večírek s dvojčaty, která končí školní rok o týden dříve. Sirius a Remus se s nimi vypravili na zapřenou do Prasinek na nákup. Karina během posezení U tří košťat vydráždí sestru k nepříčetnosti a hádky neberou konce, dokud je zase nestmelí přítomnost nežádoucích vetřelců. Kristina si na nich vyzkouší ošklivou kletbu, kterou se nedávno naučila, ale přitom musí všechny přesvědčit, že už má plné zuby svých přátel a její jedinou touhou a láskou je Severus...

O pár dnů později si ředitel Brumbál zavolá beze slova vysvětlení do pracovny Jamese. Čeká tam na něj překvapení…




„Blacku, ty zatracenej parchante, koukej ji pustit!“ řvala vztekle Karina a mířila hůlkou na Siriuse. Objímal Kristinu, právě se ji chystal políbit a ona si umínila, že ty dva k tomu nesmí nechat dojít. Za posledních pár měsíců urazila v oblasti mezilidských vztahů pořádný kus cesty a razantně to dávala najevo.
Sirius otráveně obrátil oči v sloup.
„Petersová, dej nám konečně už svátek. Běž se třeba kouknout jestli neprší, nebo tak něco.“
„Já tě varuju!!“ vystupňovala ječení na hranici únosnosti.
„Remusi! Sakra Moony!! Tak poď si ji vzít na vodítko!“
„A to jako proč?“ optal se dotyčný zpoza lahve s máslovým ležákem a malou sklenkou od čehosi, čím ho vylepšoval. Opíral se bradou o stůl na druhém konci místnosti a zatím se cítil relativně bezpečně.
„Nevěřil bys, jakej je na vás zábavnej pohled,“ zachechtal se škodolibě a už i skoro opile. Po pravdě řečeno se mu líbilo, jak se Karina čím dál víc v projevu podobá své sestře.
„Remy, ty seš blbec,“ opáčila dívka, která před dvěma vteřinami ještě mířila hůlkou na zamilovanou dvojici a teď s ní točila v prstech. Jmenovaný se po ní velice ublíženě podíval, na tohle od ní tedy zvyklý nebyl.
„Znáš ho přece nejlíp, ošustí a opustí. Víš stejně jako já, jak to zase dopadne. Leze za ní, nechá ji aby se do něj zcvokla a pak ji zas nechá bejt. Dyť je to moje mladší ségra.“

Pravda, jak dlouho jim vydržela ta poslední idylka po tom, co jsme prošli tím portálem za Prasinkama? Tři dny, nebo snad čtyři? Tak nějak, dokud se zas nezapomněla až do noci v laboratoři se Snapíkem a on se na ni nešel zeptat k holkám do ložnice a nepotkal tam Julii, co tam byla na návštěvě. Ty holky musely mít druhý Vánoce už jen z toho, že se mu tam vůbec povedlo dostat…a kdyby věděly jak!…no a tím, jak se den nato v knihovně tak pěkně bavila s Malfoyem, to Kristi taky moc nevylepšila.

„Nepřeháněj, zlatíčko,“ přerušila Kris tok Remových myšlenek, „mladší o necelou hodinu, ale to ti nedává právo chovat se jako moje druhá máma.“
Vyvinula se – i když nerada – ze Siriova objetí a v zájmu všeobecného klidu se posadila proti ní.
„A zase nic,“ sesul se Sirius na židli proti ní.
„Karin, tak se napij s náma, ať ti tak nepochodujou nervy,“ pokoušel se o smířlivý tón.
„Ale necháš na pokoji Tinu,“ loupla po něm naštvaně očima.
„No a co když nechci aby mě nechal na pokoji?“ provokativně se ozval její téměř zrcadlový odraz.
„Kristi…“ utrápeně se jí podívala do očí. Naklonily se k sobě blíž.
„Chceš dopadnout jako naše máma? To vážně chceš?“
„Co ty o tom můžeš vůbec vědět?!“ rozkřikla se Kristina zničehonic a vyskočila ze židle.
„Tebe vždycky před vším chránila! Jenom tebe! Víš co? Někdy mám pocit, že tak moc špatný to zas neměla. Rozhodně byla občas šťastná, což se o mně říct nedá! Aspoň dokud se do mě TY nepřestaneš montovat!“

Celá roztřesená vylítla ven a třískla za sebou dveřmi. Potřebovala chvíli na vzduch, vyvětrat se a uklidnit. Okamžitě si uvědomila, že přestřelila. Před vším matka Karinu uchránit nedokázala, ale alespoň dosáhla toho, že si na to nepamatovala… jen Kristině zůstaly všechny vzpomínky. Ale proč, když o ně vůbec nestála… o její duševní zdraví si máti takovou starost nedělala.

„No, tak to se ti vážně povedlo. Gratuluju, už jsi konečně spokojená?“ Remus po té scéně naráz vystřízlivěl. Zvedl převrženou židli, která tam po Kristině zůstala, a vyčítavě loupl očima po své dívce.
„Proto, že se mu líbí tvoje sestra, není Tichošlápek přece žádnej sexuální maniak nebo co se to z něj snažíš udělat. Nakonec jste na první pohled stejný, mělo by ti to spíš lichotit.“
„Vážně?“ vyprskla smíchem, „to netušim proč,“ sjela Siriuse znechuceným pohledem.
„Půjdu za ní,“ rázně se zvedla, ale oba dva ji násilím usadili zpátky na židli.
„Co si sakra myslíš že děláš?! Akorát to všechno zhoršíš, nech ji teď na pokoji!“ Remus se už doopravdy naštval, což se mu u ní stávalo málokdy. Karina se po něm zaraženě podívala a posadila se na židli.
„Přece za ni nemusíš myslet, ne?“ Sirius se rozhodl pro tu chvíli zapomenout na to, že Kara stojí proti němu, a převzal roli toho hodného a chápavého, která normálně patřila spíš Remusovi.
„Je to už velká holka a rozhodne se sama. A co jsi to říkala o vaší mámě?“ zeptal se jí se zájmem a podal jí i sobě další láhev máslového ležáku. Rodinné vztahy ostatních ho opravdu zajímaly, v posledním půlroce o tom začal dokonce psát něco jako laickou psychologickou studii. Věnoval se tomu tím intenzivněji, čím víc ho drtila situace v jejich domě.
„Po tom ti nic není!“ ještě na něj vyjela, ale už na něj ani nevytáhla hůlku, ani nevyskakovala ze židle.
Mezitím Remus vycouval ze dveří a kousek od nich našel Kristinu sedět na nízké zídce naproti hospodě. Hlavu sklopenou, dlouhé vlasy jí visely okolo obličeje.

„Tinko…?“
Pokoušel se odhadnout, jestli se za tou oponou skrývají slzy nebo doutná ta dravčí divokost, co nebere ohledy na nic a nikoho.
„S mámou mě teda srovnávat nemusela. Nejsem jako ona, já si nenechám všechno líbit!“ Tón jejího hlasu byl vzteklý, ale třásl se a lámal.
Remus si sedl si těsně k ní. Vážně netušil, co by jí měl říct, ale nechtěl ji tam nechat samotnou. Jistě, chodil s její sestrou, miloval ji a měl by jí dát za pravdu už jen ze solidarity, ale také viděl, že Karina Kristinu až příliš drží při zemi.
Jako by jí chtěla nahradit matku, která se o ně podle všeho moc nestarala, neustále měla snahu ji usměrňovat. I když na první pohled to vypadalo že spíš Kris táhne Karinu, že ona je ta silnější, Karina byla tichá voda… Dřív Kristinu divokou, vzdornou povahu nechápal, ale dnes už mnohému rozuměl.

Položil jí ruku kolem ramen a konejšivě ji pohladil. Věděl, že od něj se neodtáhne ani se neožene.
„Proč mě nenechá dejchat? Proč se do mě furt montuje?“ zvedla hlavu a zoufale se zahleděla před sebe.
„Nejradši bych to tu podpálila a šla do prdele, sakra… třísknout dveřma a atomovku za sebe.“
Pak si všimla Remusova šokovaného výrazu a okamžitě přehodila výhybku. Slzy z očí někam zmizely, dokonce ze sebe i vydolovala něco jako úsměv.
„Proboha Remy, kdyby ses teď viděl… ne, už toho nechám. Nechtěla jsem tě až tak vyděsit, vlastně vůbec ne. Je mi hrozná zima,“ přitiskla se blíž k němu, „nepůjdem dovnitř?“
„Půjdeme. Protože jestli nás tu takhle najde Síri, udělá ze mě v tu ránu kus dračího trusu.“
Vstal a podal jí obě ruce. Zářivě se na něj usmála, chytla se ho a vstala taky. Když vcházeli dovnitř, tvářila se že je zase v nejlepším rozmaru. Její první pohled ale bohužel patřil Siriovi, který byl zrovna zakoukaný do Karininých očí tak hluboko, že je ani jeden nevnímal.

„Naše máma,“ pronesla Karin. Byla v tom pořádná dávka ironie, ale taky lásky a shovívavosti.
„Víš, já vlastně ani nevim jestli nás má ráda. Mám pocit, že hledání vlastního štěstí a sebe samotný ji vstřebávalo vždycky natolik, že na nás prostě neměla čas…“
Odmlčela se. Trvalo jí, než se odhodlala rozpovídat, ale stalo se. Remusovi by to nejspíš neřekla, ale nejlepšímu příteli svého chlapce už ano. To bylo jiné, míň osobní. Jenomže v momentu, kdy se chystala začít další větu, otevřely se dveře do lokálu a přímo mezi ni a Siriuse se do stolu zabodl nůž.
Sirius sebou trhnul a na okamžik zavřel oči. Leknutím se mu na okamžik zastavilo srdce. Zatracená Kristina a její záliba v nožích, dýkách a všem ostrým.
„Moony, měls ji držet uvázanou na šňůře!!“ vypěnil vztekle.
„Omyl, to ji jsem měl mít na vodítku,“ ukázal na teď už prázdnou židli, na které předtím seděla Karin, „a mimochodem, kdo má mít na šňůře tvý nevychovaný hormony?“

Holky na sebe mezitím taky začaly nevybíravě ječet, takže Sirius radši zaplatil útratu, vzal pro co přišli a vyvlekli obě ven, než je mohli s ostudou vyhodit.
„Kristino!“ Jeho hlas zněl jak prásknutí bičem. Chytil ji kolem pasu a jednou rukou pod krkem, aby ji odtáhl od druhého dvojčete.
„Nesahej na ni!“ řvala hystericky Karin, které držel Remus ruce zkroucené za zády.
„Sakra Karino, pominula ses? Co myslíš že jí asi tak udělá, kdybys ho nesváděla jakmile jsme vypadli, mohli jsme ještě v pohodě sedět vevnitř!“
Ta kratičká scéna u stolu se Remuse nečekaně dotkla, víc než by byl ochoten přiznat.
„Nesváděla jsem ho a nech mě bejt!“ otočila svůj vztek proti němu.
„Pusť mě!“ Zazmítala se a měl skutečně co dělat aby ji udržel.
„To víš že jo, abyste se mohly pohodlnějc zabít. S náma pudete a potichu, nebo jsme vás vzali s sebou naposled!“ vztekal se Sirius.
„Hele Lupine, tys neslyšel že dáma si přeje abys jí pustil?“ ozvalo se protáhle ze tmy před nimi.

Ten hlas poznali všichni okamžitě a věděli, že jeho nositel v poslední době málokdy chodí sám. Rozhádaná čtyřka se okamžitě změnila v sehraný tým. Kluci pustili holky a všichni se okamžitě postavili zády k sobě, aby viděli do všech stran.
„Postarám se o sebe sama, tebe k tomu nepotřebuju!“ zasyčela nenávistně Karin.
Zároveň kolem nich Sirius vyčaroval ochranný štít tak rychle, že Snape se svým plavovlasým společníkem neměli šanci k nim proniknout s jediným kouzlem.
„Něco si chci zkusit,“ pošeptala Kristina do ucha sestře. Vyšla Snapeovi naproti vláčným, houpavým krokem a do očí mu zabodla vyloženě postelový pohled. Hlavou mu přitom proběhlo všechno, co spolu prováděli i co by provádět chtěl, když zrovna nepracovali v laboratoři pod občasným dozorem profesora Cutlera. Pak přejela se stejným zamilovaným výrazem i Malfoye, ale znovu se vrátila k Severusovi.
„Poslouchej zlato, už mi pěkně lezou krkem. Všichni,“ trhla hlavou dozadu k těsně sevřené skupince. V očích jí na chvilku probleskl nefalšovaný, zuřivý vztek, když si vzpomněla na Karininy výchovné poznámky a na Siriův pohled, téměř utopený v jejích očích chvilku poté.
Malfoy se nepatrně přikrčil, ten vzteklý žlutý záblesk ho trochu polekal, ale zároveň jako vždycky i neskutečně přitahoval, jako světlo noční motýly… snad proto ji zvlášť poslední dobou tak rád dráždil?
Snape na ni zíral jako v transu. Znal ji natolik, aby věděl, že teď je schopná úplně čehokoliv.
V poslední době to mezi nimi hodně skřípalo, hlavně kvůli jeho kamarádčoftům s Malfoyem a razantně se měnícími názory na politické dění. A teď byla v jejím pohledu touha a výzva, probouzel vzpomínky, vyvolával znova všechny jeho nejkrásnější noční fantazie…
Se Siriusem ten pohled pořádně zamával, byl by pustil štít a vrhnul se po ní nebo po Snapeovi, kdyby ho Karina nestrhla zpátky.
„Klid, Siriusi, ona ví co dělá,“ sevřela jeho paži. Vzápětí si všiml, že Kris levou rukou sahá po noži, který měla pod hábitem hned vedle hůlky a zatrnulo mu. Nechce je snad… Dál bylo všechno jako v bláznivém snu.
„Víš, napadlo mě, co kdybychom místo toho…“ přistoupila k nim tak na půl metru. Už nebyla chráněná štítem. Pořád je držela v šachu tím smilným pohledem a pak si přejela pravým ukazovákem po krku gestem, jakým se naznačuje podříznutí. S děsem v očích se okamžitě chytili za krk a s chroptěním se zhroutili k zemi.
„Jo!! Funguje to!“ Rozesmála se, tak divoce a zlomyslně, že z toho naskakovala husí kůže.
„Honem, padáme odsud. Tak rychle, na co čekáte, až vstanou?“ chytila za ruku zkoprnělého Remuse, který stál nejblíž, a utíkali k Medovému ráji a vchodu do tajné chodby.

Tak rychle snad ještě nikdy neutíkali. Bylo kupodivu, že se dostali do nebelvírské společenské místnosti bez další nehody, protože nikdo z nich nedával pozor na možná překvapení a hluku nadělali taky dost. Dopadli na jednu hromadu na i pod gauč.
„Co to bylo?“ vypravil ze sebe udýchaný Sirius.
„Sugesce. Zesílená tímhle,“ vytáhla Kristina svůj nůž a zálibně přejížděla prstem po ostří, „prostě si mysleli že jsem je podřízla.“
„Nejlepší je, že recept na očarování nože našla právě v Malfoyově knížce!“ Obě holky se bláznivě rozchechtaly.
„Karino… tys to věděla? A mě jsi nechala abych si myslel…“ Sirius kolísal mezi zlostí na Kristinu a radostí, že věci zas jednou nejsou takové, jak vypadají.
„Síri, byl jsi roztomilej. Fakt by ses na ně vrhnul… jen nevim na koho dřív…“ svíjela se Karina smíchem.
Kristina schovala nůž a najednou s docela vážným výrazem si klekla vedle Siria na zem.
„Siriusku, promiň mi to, prosím tě… šlo o moment překvapení, o nic víc,“ řekla potichu a dala mu pusu na tvář. To bylo víc než v ten moment čekal, chvilku na ni zíral a pak, bez ohledu na to jestli Karina zase ztropí kravál, ji objal a políbil. Přede všemi a velice, velice dlouze…

Zítřejší soukromá oslava předčasného ukončení školního roku byla zajištěna jak materiálně, tak na úrovni vztahů, v tu chvíli se zdálo, že už nic na světě nemůže ohrozit úspěšné a radostné zakončení čtvrtého ročníku…

* * *


„Pane Pottere,“ pokynul ředitel Brumbál o dva dny později Jamesovi při večeři, „následujte mě prosím do mé pracovny.“
Kolotoč v hlavě, všichni čtyři horečně uvažovali, jestli se přišlo na to že společně s dvojčaty pařili v chlapecké ložnici do časných ranních hodin, nebo na něco už staršího data.
„Ať vám řekl kdokoliv cokoliv, já v tom nejedu, pane,“ pokoušel se James cestou zlehčit situaci, spoléhal přitom tak trochu na to, že jako elitní hráč nebelvírského mužstva si může dovolit víc než mlčet a šoupat nohama.
„Bohužel s vámi musím souhlasit, pane Pottere. Nevíte jak rád bych vám sdělil že máte průšvih, jak vy studenti říkáte, ale situace je mnohem vážnější, než si momentálně umíte představit.“
Mezi řečí prošli přes jeho strážné chrliče a stoupali s točitým schodištěm k ředitelně. Otevřel dveře. Jamesovi připadalo, že s jakousi nechutí, ale překvapení v Brumbálově pracovně ten dojem okamžitě zasulo do hlubin podvědomí.
„Mami, tati, co tady děláte?!“
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA