Jdi na obsah Jdi na menu
 


10. Dohoda

27. 9. 2007
„Poslouchej, Síri, my vážně nemůžem pochopit proč s ní nezačneš jednoduše a normálně chodit. Začít si něco s holkou ti přece problémy nedělá, jen si vzpomeň na Judy. Tak v čem je zádrhel?“ vyzvídal o dva dny později u oběda James.
Předmět jeho hovoru se právě zjevil v jejich zorném poli. Jako z udělání nebylo volno jinde než proti Siriovi s Remusem.

„Kris, drž mě nebo omdlim. Fakt není jinde místo?“zašeptala znervóznělá Karina.
V poslední době se cítila čím dál hůř, když měla mluvit s Remusem. Jakmile se ocitla na dva metry od něj, naprosto otupěla a nebyla schopná souvislé věty. Kris už dlouho věděla proč. I jí se líbil, ale to nakonec ještě pět jiných kluků včetně Siria.
„Karin, o nic nejde, představ si prostě že ho vůbec neznáš. Nech je kecat a bav se. Čau!“
Poslední slovo patřilo Siriovi, který na ně mával a ukazoval na místa proti nim. Kývla že rozumí a vesele se na ně zazubila.
„Jak já ti závidim. Ty se se Siriusem dokážeš bavit úplně normálně.“
„Kde chceš sedět?“
„Ne proti Remíkovi, prosim tě.“
„Tím to moc nevylepšíš, prostě ho jen budeš mít proti sobě našikmo,“ uchichtla se.
„Je to beznadějný, seš z něj - “ zakývala na sestru prstem. Ta se k ní naklonila s podezíravým výrazem.
„Úplně hotová,“ zašeptala jí do ucha.
„A ty ze Siriuse ne?“ opáčila a ironie z jejího hlasu přímo odkapávala.
Za vrhání vzájemných sestrovražedných pohledů se jim podařilo proplést mezi přicházejícími a odcházejícími studenty a usadit se proti klukům.

„Problém je, že ona se baví s každým, ale na nikoho nebere,“ pokračoval Sirius v neveselé bilanci svých vyhlídek.
„Tak proč by měla na mě. Naposled ji zkoušel sbalit Winter, ten kluk z Mrzimoru co s sebou všude tahá šachovnici a hraje sám se sebou. Dobře si pokecali, prošli se a konec. Nenechala ho ani aby jí dal pusu.“
„Ne že bych se jí divil,“ ušklíbl se James, „a to se ti k tomu jako přiznal, jo?“ zapochyboval.
„Ne, to jsem viděl. No šel jsem za nima, no…“ Trochu se začervenal, dokonce i jemu bylo jasné že to není tak zcela košer.
Remus po něm vrhl mravokárný pohled, ale pak se zase zahleděl někam mimo a ani nekoukal kam strká vidličku.
„Ty se jednoduše bojíš!“ popíchl ho James.
„Cože?!“ zavraždil ho pohledem Sirius a nadzvedl se na židli.
Ale v tu chvíli se dvojčata objevila v jídelně, Remus ho pod stolem nakopl a Sirius se chopil možnosti je přilákat k nim. Nejen on, ale i Remus měl slabost pro jednu z nich. A zdálo se že i stejný problém – Karin se na něj málokdy kloudně podívala.

Za chviličku už obě seděly u nich a Kris se Siriusem komentovali obsah svých talířů a dopad mizerných sociálních podmínek na kvalitu práce domácích skřítků. Dnešek měl zřejmě patřit k těm lepším dnům.
Od Zmijozelu se vehementně snažil upoutat její pozornost Severus. Když se mu to podařilo, snažil se s ní domluvit nějakými šílenými posunky, které podle něj měly znamenat že za deset minut na ni bude čekat v učebně Přeměňování. Pochopila z toho jen to, že jí něco chce, tak po chvíli napjatého odezírání jen pokrčila rameny a přikývla. Samozřejmě že to nikomu z jejího okolí neušlo.
„Co ti chce ten zmijozelskej smrádek?“zasykl James, který seděl vedle ní a měl to celé jako na dlani.
„Myslíš Snapa? Nekaž mi chuť, buď tý lásky, jo?“opáčil znechuceně Sirius.
„Chuť jsi měl zkaženou už v momentě kdy jsi ochutnal oběd,“ podotkla Kris.
„Zjistim to hned po jídle.“
„Aby ses s tím obědem urychleně nerozloučila, až na tebe promluví. Zajdu to s ním probrat sám, aby věděl že si má všímat radši zmijozelských holek.“

Sirius se už zvedal od stolu, ale zároveň se vymrštila Kristina a vztekle sevřela jeho předloktí.
„Tek hele! Za prvý dost přeháníš. Za druhý s nim nic probírat nebudeš, dokud se ho nezeptám já. Pak si s nim dělej co chceš. Teda, ne že by se mi to někdy líbilo.“
Sirius se zase posadil a opovržlivě odfrkl.
„Když ti na něm tak záleží, tak co bych pro tebe neudělal.“
Na první pohled vypadal docela klidně, ale na očích mu bylo vidět, že s ním lomcuje vztek.
Karina s Remusem ohromeně koukali střídavě na ně a po sobě. Vždyť ti dva jsou do sebe udělaní jedna radost, tak proč se zase musí Kristina hádat… všechno jde říct nejmíň na dva způsoby, říkala vždycky Karin.
Jenom James je všechny sledoval přímo s vědeckým zájmem.
„Nezáleží mi přímo na něm.“
Teď kecáš, sestřičko.
„Jenom chci vědět CO MI CHCE ŘÍCT. A to se nedovím, když ho přizabijete.“
„Je to zmijozelskej.“
„A je to Snape.“ To si přisadil James.
„Nikdo mi nebude říkat, s kým se smím bavit a s kým nesmím. Ani vy ne.“
Ovzduší v okamžiku zamrzlo. Jiná by na jejím místě třískla příborem a urazila se, ale ona v klidu dojedla oběd, koukla na hodinky a Remusovi s naprostou jistotu řekla, že určitě doprovodí Karinu na kolej místo ní.
Měli mezi sebou takové mlčenlivé spojenectví, ona věděla, i on věděl, jenomže s ní a Siriusem byla dost těžká práce.
Kris se sebrala a klidně odkráčela.Byla uražená a naštvaná, to ano. Ale nemínila jim dopřát pohled na to, jak se vzteká kvůli nim, to ani náhodou.

„Sakra… a tohle mi dělá furt. Každou chvíli se utrhne a jde si někam… za někým, něčím…“ Karin bezmocně rozhodila rukama.
„Já nevim. Je úplně jako máma. Pořád někde v luftě, nic jí není dost. Mám pocit, že bych ji měla… ale nic. Moc jsem se rozkecala.“
Karin byla hodně namíchnutá. Chtěla se zvednout a odejít, cítila se po tom proslovu trochu trapně, ale Remus ji chytil za ruku. Jasně cítil, jak se nervózně klepe.
„Počkej, víš že tě mám doprovodit,“ chytil se příležitosti, kterou mu dohodila Kristina.
„Tak moc nezodpovědná zas není, když ti místo sebe určila opatrovníka, co říkáš?“
„Remy, myslim že ho spíš potřebuješ ty.“
Jak totiž Remus rychle vstal od stolu, málem se zase poroučel k zemi. Za pár hodin měl vrcholit úplněk a jemu bylo mdlo už od rána. Chvíli jen stál a opíral se rukama o stůl.
„Už dobrý? Tak pojď,“ Karin ho podepřela z jedné strany, Sirius z druhé a pomalu se courali do nebelvírské věže.
Po cestě jí došlo, že s Remusem chvíli docela normálně mluvila, a to pravděpodobně díky tomu, že ji Kris nechala s nimi pořádně vytočenou. A Siriovi zase trošku vrtalo, jak to že prostě jen Remusovi pomohla a na nic se neptala, jako by věděla proč je mu najednou zle.

* * *
Přešly dva měsíce. Blížily se Vánoce a Sirius se čím dál častěji někam vytrácel sám.
Kris byla docela dost rozlítaná, takže si toho ani nevšimla. Teď vrhla veškerou svou energii a nadšení do učení a do mimořádného studia černé magie, na kterou začala chodit se zmijozelskými.
Nikdo příliš nechápal, proč jí to Brumbál vůbec povolil. S ostatními se o tom moc nebavila, ale se Snapem dělali společně ročníkovou práci z lektvarů. Dostala se tak ke spoustě zajímavých informací, které by ve školních knihách nenašla. Nakonec se opět začali scházet i mimo rámec daný povinnostmi, a zabralo jí to spoustu času, který by jinak trávila se sestrou a s kluky.

Bylo už dost pozdě. Vracela se z laboratoře profesora Cutlera, kde dnes pracovali. Procházela liduprázdnou společenskou místností a mířila si to rovnou ke schodišti. Hlavou jí vířílo, co do ní hustil Severus celé odpoledne a večer v knihovně.
Jeho projekt ji nadchl a po nějakém čase ji začal dost zajímat i on sám. Trochu jinak než loni… Ale dnes to vzalo jiný směr než obvykle.

„Kristi, pojď sem na chvilku,“ ozval se Jamesův hlas, když už byla skoro na schodech.
Polekaně sebou trhla, myslela že tu nikdo není.
„Tys mě vyděsil, proč se tu tak schováváš?“ otočila se.
„Neschovávám, čekám na tebe. Potřebuju s tebou mluvit.“
Otočila se a šla se posadit k němu. Pergameny odložila na stůl dál od něj, tušila, že jejich obsah by se mu vůbec nelíbil.
„Povídej,“ usmála se.

„Jde o Siriuse. V poslední době se nám zase vyhýbá, když se ho zeptám tak mě něčím odbyde, ale je na něm vidět že ho něco hrozně užírá. Myslel jsem si že ho žere to, jak si ho zas vůbec nevšímáš, jenomže on si mezitím stačil nabalit asi čtyři jiný holky, takže tím to asi nebude. Nenapadá tě něco?“
„A jak dlouho to trvá?“ Informaci o tom, že chodil s čtyřma holkama během osmi týdnů nechala bez komentáře.
„Nó, asi tak tejden. Možná. Tak nějak co vyvěsili předvánoční návštěvy Prasinek.“

Hmmm. Prasinky, Medový ráj, Japonská směs, Sirius ukrytý v astronomické věži. Seřadilo se jí to v hlavě úplně automaticky.
„Neříkal jestli pojede na Vánoce domů nebo tady zůstane?“
„Vlastně ne, ptal jsem se ho, ale řek jenom že by nejradši zrušil všechny svátky včetně prázdnin. Vlastně prázdniny včetně svátků,“ zachechtal se.
„Nenapadlo tě někdy, že se prostě a jednoduše bojí vrátit domů? Byls tam někdy?“
„Jo, po prváku nás pozval na tejden. Barák jako hrad, domácí skřítci ti udělaj první poslední… Akorát že kromě jeho pokoje celej vypadal jako Smrtijedský ústředí, pokud nějaký mají.“
Najednou mu docvaklo.
„To ne… snad nemyslíš…?“ Vyjeveně se na ni podíval.
„Napadlo mě to. Jistá si nejsem. Jednou jsme se o tom bavili, bylo to v takový slabý chvilce, znáš to, někdy je toho na tebe moc a začneš o sobě vykládat věci, který pak lituješ žes je vůbec vypustil z pusy. Ne že by mi toho řek nějak moc. No a o prázdninách jsem tam musela doprovázet tátu, byl tam kvůli nějakýmu máminýmu průšvihu. A udělala jsem si dost přesnej obrázek o tom, co jsou zač jeho rodiče. A jak s ním jednají.“

James se odmlčel, tohle musel nejdřív strávit. Vyskočil z křesla a několikrát přešel po místnosti.
„Ale proč nic neřek, ani mně ne?“ podíval se na ni trochu dotčeně a trochu nešťastně.
„Jo, to víš že jo. Dobrýtro Jamesi, to už víš že naši fandí Voldemortovi a mě chtěj do tý jeho stoky stáhnout s sebou? Vlastně se s váma vůbec nesmím bavit, protože tvůj táta ho neuznává a ostatní jsou podle něj méněcenní… O tom se nikomu nemluví moc dobře. Jamesi, letos chybělo málo a skončil by v Kruvalu. Snažili se ho zlomit všema možnýma způsobama, včetně zakázaných kouzel. Nakonec jim zdrhnul, těsně před tím než ho otec chtěl odvézt spolu s Regulem. Brumbál to pak nějak urovnal, když se sem konečně dostal. Ale tohleto jsem ti nikdy neřekla, je ti to jasný?“

Ztěžka se posadil proti ní.

„Bože, Kris… já sem přece vůl. Mohlo mě napadnout že se u nich doma něco divnýho děje. Mělo mi to dojít, když je po prázdninách pokaždý tak přejetej… a já se ani nezeptal.“
Cítil se příšerně. Navíc si uvědomil, že na začátku roku nemyslel na nic jiného, než jestli se letos dostane do famfrpálového družstva a na své přátele tak trochu pozapomněl.

„Z toho si nic nedělej, já k týhle informaci přišla čirou náhodou. Pomohlo by, kdyby nemusel na Vánoce domů. Rodiče na něj tlačí hodně tvrdě. A on to nese tím hůř, že… ne, nic. Jako bych nic neřekla.“
Hodil po ní zkoumavý pohled, čekal že dokončí myšlenku, ale tvářila se že nic nevidí.

„Je těžký uvěřit tomu, že Sirius by měl z něčeho strach. Teda kromě toho, že se z tebe stane Zmijozelka,“ přeladil zas na převážně nevážno.
„Poslechni, zabejváte se tam se Snapem vážně jenom magií?“ zeptal se šťouchavě.
„Poslouchej, je ti do toho něco?“ Zatím to vzala jako legraci.
„Myslim že je. Protože tě máme rádi, a protože Síriho to dost trápí. On tě miluje už strašně dlouho, ale když už to začalo vypadat k něčemu, ty jsi z toho vždycky nějak vycouvala. A tak se tváří že mu stačí když se spolu normálně bavíte jako kamarádi, ale nestačí, já to na něm vidim. Ráno sejdem do společenky, on se rozhlídne a když tě vidí, je spokojenej. Když ne, vydrží maximálně do Velký síně a když tě nenajde ani tam, je protivnej na všechny, dokud tě zas nemá někde nablízku. To už je úplná posedlost. Copak ty ho nemáš ráda ani trochu? Vždyť jste si vždycky rozuměli.“

Chvilku přemýšlela, co mu na to říct. Jak z toho diplomaticky vycouvat.
„Jamesi, mám ho ráda natolik, že mě napadlo, jak vyřešit ten problém se kterým jsi za mnou přišel. Pro jeho otce je to záležitost prestiže, aby ho měl tam kde ho chce mít, ale myslím, že u jeho máti teď zvítězí úleva z toho, že ho o Vánocích nebude mít na očích. A hádej kdo má u nich hlavní slovo?“
James se ušklíbl. I u nich byla máma tím krkem, který hýbe hlavou …
„Tak se snaž zase chvíli ty. Vaši jsou moc fajn lidi, tvoje mamka je pro mě víc máma než ta moje. A jsem přesvědčená že jim to vadit nebude, když to všechno správně podáš. A Siriusovi to musíš říct ty, ten za tebou sám od sebe nepřijde. Samosebou pokud to chceš a pokud vaši souhlasí.“
„Jo, máš naprostou pravdu. Dík,“ dal jí pusu kamsi k uchu, a jak měl radost z toho že se to tak krásně vyřešilo, ještě další.
„No tak, už toho nech,“ s tichým smíchem ho od sebe odstrčila.
„Víš že ti děsně sluší, když říkáš nech toho?“ poznamenal James a vyskočil z křesla.
„Jdu napsat našim,“ oznámil a běžel nahoru do ložnice.

Jak tohleto myslel.
Kris zůstala sedět na pohovce a hlavu zvrátila dozadu na opěrku.
V tom případě bych Sevimu asi měla spíš skočit kolem krku, než mu říkat nech toho. Dneska to bylo teda pěkně adrenalínový, ne že bych ho vyloženě měla nerada, ale neměl se po mně sápat. Proč mi to vlastně tak vadí, vždyť mě ze začátku těšilo jak se snaží mě upoutat, dělal to úplně jinak než ostatní kluci …

Zůstala tam, ještě když James odcházel do sovince a dokonce ještě když se vracel. To už mu přišlo trochu divné.
„Kristi, jsi v pořádku?“ přisedl si k ní.
„Ale jo. Jenom si potřebuju srovnat myšlenky.“
Pátravě se na ni podíval.
„Tak dobrou.“

* * *
.

„Co je, proč nespíš?“
Sirius už zase seděl na okně a zíral do tmy.
„Jak se tady asi dá spát, když tu porád couráš?“ odpověděl mu šeptem trochu navztekaně.
„Tak promiň, myslel jsem že jsem dost potichu. Co kdyby ses šel projít? A… srovnat si myšlenky?“
To nebyl jeho obvyklý výraz. Sirius do něj zabodl zkoumavý pohled a došel k názoru, že mu tím chtěl něco naznačit.
„Proč ne,“ přehodil přes sebe župan a vytratil se. James zalehl a okamžitě usnul s pocitem dobře vykonané práce.

* * *


„Tak proto mě James poslal, ať se jdu projít,“ zasmál se, když viděl Kristinu uvelebenou na pohovce u krbu, „potřebuješ ode mě něco?“
„Nic. Doufám že tě pro to nic nevzbudil.“
„Ale ne, sice jsem ho nechal přitom že jo, ale zdál se mi pěkně hnusnej sen. Tak jsem se radši vzbudil sám.“
„Chtěla jsem si tu na chvíli popřemejšlet, sama.“
„Nebudu ti překážet. Jenom se teď nemůžu na postel ani podívat, takže…“
„Tak jo. Neřekneš mi co se ti zdálo? Ve vykládání snů jsem dobrá. Vážně.“
Zavrtěl hlavou a jeho pohled uhnul někam za ni.
„Radši ne, lekla by ses.“
„Třeba ne. Vím proč se ti nechce domů…“
Přejel mu mráz po zádech.
Snad má aspoň jakous takous představu o etice a nebude mi listovat v hlavě. Ale stejně jí vyklopím všechno sám, jestli se mě ještě jednou takhle dotkne…

Neodpověděl. Natáhl se na pohovku a nohy strčil Kristině za záda. Nenechal jí ani kousek místa.
To snad nemyslí vážně…provokovat se mu zachtělo?
Nemínila se svého pohodlného poležení blízko k sálajícímu ohni tak lehce vzdát. Vzala hůlku, pohovku trochu rozšířila a uvelebila se vedle Siriuse, s hlavou na jeho rameni, jako by to byla ta nejsamozřejmější věc.
Na chvíli úplně strnul, povedlo se jí naprosto ho konsternovat. Tohleto nečekal, ne po tom co ho jakou dobu téměř ignorovala.

Pohrávala si s páskem jeho županu, uvažovala si o svém a nevšímala si ho.
Napětí ho za chviličku opustilo a přepnul na příjem těch příjemnějších pocitů jaké v něm její bezprostřední blízkost vždycky spolehlivě vyvolala. Tentokrát ale cítil, že ji něco znepokojuje.
Netýkalo se to přímo jeho. Něco se jí dneska muselo přihodit, kvůli čemu si není příliš jistá sama sebou. Ani nevěděl proč, kde se v něm ten pocit vzal. Pustila konec jeho pásku a její ruka znehybněla na jeho boku.

„Kris… co se stalo? Něco tě trápí, viď. Jinak by sis ze mě nedělala gauč.“
„Nebude se ti to líbit,“ varovala ho pro jistotu.
„To nevadí. Klidně mi to řekni, jestli můžu pro tebe něco udělat, udělám to.“
„Ale zůstaneš v klidu a nebudeš na mě řvát.“
„Slibuju.“ Byl by jí slíbil cokoliv na světě, a byl ve stavu kdy by to i splnil…
„Tak jo. Je tu problém. Se Snapem. Nejdřív jsem si myslela že mu jde jenom o tu společnou ročníkovou práci z lektvarů. Zajímalo mě to, taky mi docela lichotilo že oslovil mě, protože to je hodně náročná práce. A je to samá černá magie, jak jinak, když je to jeho nápad. Do toho byste se mnou nešli, i kdybych to vymyslela já sama. Pak jsem pochopila že mu jde i o mě, ale pořád to šlo ustát. Až do dneška.“
„Co ti ten zmetek udělal?“
Cítila jak se jeho tělo celé napjalo, v jeho hlase zavibroval vzteklý podtón.
„Nic moc nestih. Ráno se mu schválně koukni na oko,“ zasmála se.
„Ten problém je v tom, že já s tou prací skončit nechci. Za prvé je už pozdě na to, abych začínala něco sama. Za druhý nechci aby si přivlastnil všechno, co jsem pro to udělala já. Za třetí mě to zajímá. A teď mi řekni, co s ním budu dělat. Nemůžu ho nechat aby na mě začal šahat pokaždý když spolu budem sami. Už mi nedá pokoj ani v knihovně, sice mě docela zajímal, ale když za mnou furt leze… je to děsně protivný. Protivnější než Protiva,“ zakřenila se.
„Co takhle najít si nějakou ochranku? Někoho, kdo by byl pořád s tebou a o kom se ví, že mu rozmlátí držku jestli na tebe jenom sáhne. Prostě začít s někým vážně chodit.“
Plácnul první věc co ho napadla a byla mu ku prospěchu.
Zasmála se: „Že by? A kde někoho takovýho vezmu?“
Samozřejmě že ji napadlo kam míří, ale proč by mu to měla ulehčovat.
„Ty nevíš?“
Pořád se na sebe ještě nedívali, o její mírné nervozitě svědčilo jen to, že si zase natáčela mezi prsty jeho pásek. Mlčel na její vkus nějak moc dlouho, po chvíli toho hraní nechala a nadzvedla se, aby se na něj podívala.
Jeho výraz byl výmluvnější než cokoliv co mohl říct.
„To ne…“ špitla.
„A proč ne? Mluvili jsme o tom už loni, vzpomínáš? A tys nevypadala že by ti to vadilo. Zvlášť po cestě domů,“ odpověděl stejně tiše, posadil se taky a pohladil ji.
Prsty jí prohrábl vlasy, sjel po krku na ramena a pod lopatky… Přitáhl ji k sobě. Od míst kde se jí dotýkal jí celým tělem probíhalo mrazení… panebože, vždyť tenhle pocit, tahle vzpomínka ji držela nad vodou celé prázdniny, tak proč ještě váhá…

První polibek byl jemný a něžný. Dlouho odkládaný, vytoužený… Její tep se pokoušel překonat světový rekord.
Dalším polibkem si přišli na chuť a pak se líbali dál, znovu a znovu, zpočátku trochu nešikovně, ale s každým dalším polibkem přicházela další zkušenost a nové pocity.
„To nejde,“ najednou jako by se vzpamatovala a odtáhla se od něj.
„Sakra, Siriusi, myslíš si že chci bejt jedna z těch, který po tejdnu odkopneš?“

Nikdy mu ještě nevyčetla jeho avantýry, dokonce ani loni tu Judy. Myslel si že je jí to fuk, stejně jako on sám.
Zíral na ni, jako by právě dostal palicí do hlavy. Pak pomalu zavrtěl hlavou.
Zoufalá situace omlouvá všechno, řekl si, když jí začal vykládat, že to bude jenom hra. Jenom vzbudit dojem, ukázat se spolu a dát mu možnost došlápnout si na Snapa, aby ji neobtěžoval.

Kristina v tu chvíli neuvažovala o tom s čím souhlasí, nedošlo jí že ať to bude hra nebo ne, v očích celých Bradavic s ní bude chodit a rozejde se s ní jako s těmi ostatními. Pro ni to totiž přestala být hra od momentu, kdy se s ním líbala. Jednoduše mu slíbila spoluúčast.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Ta povídka je úžasná =o)

(Katie, 1. 10. 2007 20:44)

Ze vzpomínek a snů už jsem přečtla vše, co je uveřejněné na fanfiction. potterharry,net a musím uznat, že to je absolutně dokonalá povídka =o) Někdy lituji, že také nědokážu takhle psát... Máš pěkný stránky.

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA